Výstavy

• 1990 – „Kaple“ v Hasskově ul.9, Třebíč
• 1996 – Zadní synagoga Třebíč s Ladislavem Novákem
• 1998 – Zadní synagoga Třebíč
• 2009 – Travellers hostel Třebíč s Pavlem Hlaváčem
• 2012 – Divadlo Pasáž Třebíč
• 2015 – Galerie Ladislava Nováka Třebíč
• 2016 – Kavárna Salsa Třebíč
• 2017 – Zhořování v Bystřici pod Perštejnem
• 2021 – Openperformance Zámostí 2021
• 2022 – HonkyPonk CAFE & GALLERY Třebíč
• 2022 – Openperformance Zámostí 2022

Zúčastňuji se společných výstav.
Mám zastoupení v soukromých sbírkách v Evropě, USA, Kanadě.

Ilustrace básnických sbírek:

• Ve jménu jahodiní, Eva Leinwebrová-Lopourová
• Nedomykavost času, Lidye Romanská
• Pomalovanej patmos, Petr Turecký

Podle krásné staré legendy, která vzpomíná událost vyhnání Adama a Evy z ráje, rozbil z lítosti na jejich nerozumem archanděl Michael džbán krásy na tisíc kusů. Dobří umělci se snaží tyto střepy trpělivě sbírat aby jejich úhrn v budoucnosti ukázal beze zbytku celou jejich krásu.

Již od svých výtvarných začátků svádí Jitka Janíková souboj s nepoznaným, které je uzavřeno za stěnou či hranicí vědomí a nevědomí. Nenásleduje svůj rozum, ale svůj duchovní zrak nebo chcete-li cit, vyvěrající z vlastní osobnosti. Zde není umělec mimo soustředění na cestu, kterou je veden. A záleží pak jenom na jeho odvaze, se kterou tuto vyšší inspiraci a vedení přijímá. Postupně používá kresbu, grafiku a pastely. Není však možné zcela opomenout ani malbu na hedvábí. V posledních letech se přiklonila k olejomalbě.

Současné obrazy Jitky Janíkové se dobírají prostoru, který není možno poznat smysly, ten je přístupný pouze duchem, citem a intuicí. Nezabývají se tím, co nám sděluje svou existencí okolní svět, ale tím, co je nutno vydobýt z darů ducha. Pouze svobodné odhalování svrchované krásy, zvláště jedná-li se o krásu duševní, vede k významným tvůrčím činům.

Trpělivě se propracovává přes částečné odhalování podstaty a krásy vnitřního světa až k zábleskům jeho poznání. Krásou je vedena k neustálé snaze otevřít prostor za hranicí hmoty, která je v některých dílech téměř hmatatelně přítomná. V tomto souboji se jí často daří prolomit její hranice a pootevřít prostor nepoznaného.

Pokud se jí daří zachovávat plošné a prostorové proporce užitých barev do té míry, jako proporce obrazu, posouvá nově svobodu svého nitra do netušených sfér díky puzení své duše! nebo Ducha, který vane kde se mu zachce? Tajemná řeč barev a tvarů se hodí pro zobrazení tajemství. Co na tom, že má valéry modré a jen někdy i jiných barev. Vždyť modrá a fialová jsou ve svých proměnách převládajícími barvami nebe.

Text: Radovan Zejda (prosinec 2013)